Kázání: Nevratná chyba

Nevratná chyba

"Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství."

Evangelium Matouše 5,7

Čtení z 1.knihy Mojžíšovy 4, 3-15

Milí shromáždění,

na táboře s dětmi jsme si v tomto týdnu povídali o životě, o jeho přínosných stránkách, ale také o jeho odvrácené straně - o nebezpečích, jaké na nás ve světě, v druhých číhají. Uvědomili jsme si, že to největší nebezpečí se ukrývá v nás, v našem srdci - ta náklonnost ke zlému, k hříchu. Hovořili jsme o hříchu jako o nevratné chybě, kterou sami nezvládneme napravit. Bez Boží pomoci, odpuštění, bez druhé šance bychom neměli naději.

To vše zmíněné obsahuje už ten starý příběh z počátku dějin, o Kainovi a Ábelovi. Už tady dostává hřích svou typickou podobu, která se i po staletích více méně nemění - nedorozumění, nedocenění, nenávist, vražda - to jsou body, které jak kostky domino navazují jeden na druhého. Tento model se de fakto nemění. Hřích a jeho následky nevytvářejí nic nového. Stále tentýž opakující se vzorec.

Nové, originální, kreativní dovede do světa vnést jen Pán Bůh. Rozmanitost zvířat, rostlin. Anebo rozmanitost tvorby všeho druhu, jakou vložil do myslí a rukou člověka. Když v sobě zrcadlíme Boží obraz, pokračujeme v Boží tvořitelské práci. I to jsme zakoušeli s dětmi na táboře - ta kreativita v dílnách, ve filmech, nápadech.

I Bible je plná této kreativnosti - hned v prvních knihách čteme o výstavbě putovního kostela, detaily jeho vybavení, o krásných liturgických šatech pro kněze. Později v knihách Královských zase o výstavbě zděné svatyně v Jeruzalémě, o jeho úžasné architektuře.

Nový zákon zase vydává svědectví o tvořivosti Ježíše - o tvořivých kázáních plných obrazů, podobenství, později i o tvořivosti prvních křesťanů, o jejich společenstvích, které se vymykaly dobovým komunitám, zvláště tím důrazem položeným na službu druhým, na milosrdenství, jak si to tom dnes čteme v biblických čteních.

Jen hřích a jeho projevy se na stránkách Bible, ale i v dějinách, těch minulých i těch současných, nevyvíjí, nemění. Na tomto poli nic nového - krádeže, podvody, cizoložství, vraždy - hřích nám nenabízí žádný pokrok, žádnou změnu - je to stará obehraná písnička. Až se divíme sami sobě, že tak snadno ďáblu na tu nudnou notu skočíme.

Po prvních lidech, Adamovi a Evě to byl i jejich syn Kain, který na tu písničku naletěl. A ačkoli by nás více bavilo číst si a vyprávět o tvořivosti a kreativitě Hospodina a jeho lidu, nemůžeme se v Božím Slovu vyhnout ani nudě příběhů svázaných s hříchem. A právě to je náš dnešní případ. Vedle tvořivosti Milosrdného Samařana, potřebujeme číst i o netvořivosti Kaina. Potřebujeme povzbudit k tvořivosti, ale i napomenout, varovat před nekreativitou. Pán Bůh nám právě skrze tato kontrastní vyprávění ukazuje co je to milosrdenství, a jak funguje, nebo nefunguje láska k bližnímu.

To první, co se učíme z Kainova příběhu je poznání toho, kde pramení nemilosrdenství, neláska, nenávist. Tyto věci mají často svůj původ tam, kde lidská snaha o společenské uznání, není přijata. Kain dělal všechno proto, aby byl přijat Bohem i lidmi. Ale Bůh jeho oběť nepřijal! Cítíme, že tady má dodnes své podhoubí zlo, terorismus, vražda. Za těmito věcmi skutečně stojí většinou lidé, kterým se v nějakém smyslu nedostalo přijetí, společenského uznání. Nedočteme se žádný přesný důvod, proč Pán Bůh nezhlédl na Kainovu oběť, tak jak to udělal při oběti jeho bratra Abela. To co se tu dočteme, je Boží odpověď Kainovi: Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Z této odpovědi můžeme vyčíst, že Kainova snaha o uznání byla vedena nepoctivou cestou, nečistými metodami, že v té jeho oběti byl asi nějaký podfuk, špatná motivace a záměr. Pán Bůh nám tady říká- to není cesta, jakou máš hledat uznání před lidmi, nebo přede mnou. A také se tu učíme, že každý náš podvod, každá lež, kterou bychom chtěli vydávat za pravdu a být za ní ještě uznávaní, je nejen zlá, ale především nebezpečná. Nebezpečná v tom, že se nám může stát jako u Kaina rozbuškou nenávisti, nelásky, anebo něčeho ještě mnohem horšího.

To druhé, čemu nás učí záporný Kainův příběh je fakt, že k provedení něčeho nekalého stačí málo. I promluvil Kain ke svému bratru Ábelovi... Když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej.Když nás ovládá nenávist, tak stačí jeden rozhovor, abychom se neudrželi a dali násilí volný průchod. Bůh Kainovi řekl - nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve tvých dveřích a bude po tobě dychtit, ty však máš nad ním vládnout. Kdo leží ve dveřích našeho srdce? Kdo nás ovlivňuje vždycky, když vycházíme ven, když se naše srdce otevírá a má se nějak projevit ve vztahu k bližnímu? To je podstatná věc. Když v mých dveřích leží ďábel, bude mé vycházení poznamenáno jeho vlivem. A naopak, když je strážcem mého srdce Boží Duch, budu moci vycházet k druhým v jeho pokoji, ovlivněn Boží láskou a milosrdenstvím. Děti si možná vzpomenou, že právě o tom byl i veršík, který jsme se učili - začínal slovy: Především střež a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život... Kdo hlídá naše srdce, koho si do něho pouštíme?

To nás uvádí už k tomu třetímu, co se smíme naučit z dnešního příběhu. Nenávist, zahořklost vede ke lhostejnosti k druhým. Když se Bůh ptá: Kaine, kde je tvůj bratr? Kain nevrle odpovídá: Cožpak jsem jeho strážcem? Ta Boží otázka: Kde je Tvůj bratr, nám připomíná tu otázku z dnešního evangelia: Kdo je můj bližní ? Je to jedna a ta samá otázka. Kdo a kde je tvůj bratr, tvůj bližní ? To jak na tuto otázku odpovídáme svědčí o tom, kdo doopravdy jsme, co nosíme na srdci. Kain nosil na srdci nenávist, a proto se mu osud jeho bratra stal lhostejným. U Kaina, se s tím tak trochu počítalo, ale u kněze a levity ? To mně vždycky zaráží na tom příběhu Pána Ježíše o milosrdném Samaritánovi, jak lidé, kteří mají v náplni své práce sloužit lidem, obcházejí oběť lupičů a jdou dál svoji cestou. Jako by tím opakovali to Kainovo: Cožpak jsme strážci svých bratrů ? Co pak si nemohl dát větší pozor? Co pak máme za druhé všechno žehlit ? Všechny problémy do kterých se dostali ? Kainovské otázky, ze kterých mrazí, především když tu a tam zazní i z našich úst. Nenávist, zahořklost vede ke lhostejnosti k druhým. Cožpak jsem strážcem svého bratra?

Kainův příběh ale nakonec končí v naději. Příběh, který nás vyučuje hlavně svým záporným obsahem, dostává v závěru kladný ráz. Když Kain konečně rozpozná, co udělal, když si všechno přizná a chce se vydat do rukou lidí, přijmout spravedlivý trest za svůj čin, tehdy ho Bůh zadrží a poznamená ho svým znamením, které bude chránit jeho život. Kain si životem ponese následky svého hříchu, ale také si ponese znamení Božího milosrdenství. Pán Bůh zastavuje spirálu pomsty a zla, která se už už chystá roztočit. Je to jeden z prvních projevů Božího milosrdenství v Bibli. Bůh se ujímá toho, kdo se odmítl ujmout svého bratra. Bůh se stává strážcem člověka, který ještě před chvíli lhostejně říkal: Cožpak jsem strážcem svého bratra?

Takové je Boží milosrdenství - nepochopitelné, nezasloužené. A právě proto nesmírně silné, bere nás za srdce. Tak smíme Boží milosrdenství poznávat i my. V oběti svého Syna Pán Bůh ukázal, že jeho milosrdenství trvá, že neskončilo u Kaina, ale že může pokračovat i v našich životech, v životech nás současných hříšníků. Myslím, že každý z nás se našel v něčem z Kaina - snad v té uražené touze po uznání, snad v té lhostejnosti vůči našim bližním. Proto díky Bohu za Ježíšův kříž, který je tím novým znamením milosrdenství, které poznamenává naše životy a dovoluje nám dále žít před Bohem i před lidmi. Ne v nudě opakujících se hříchů, ale v tvořivosti Božího Ducha. Jak o tom hovořil apoštol Pavel: Kdo je v Kristu je nové stvoření. Staré pominulo, hle všecko je tu nové. Amen