Kázaní: O cestách, necestách

20. neděle po svátku Trojice

O cestách, necestách

Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem. Micheáš 6,8

Čtení z Žalmu 119, 101 - 108

Pane, povoláváš nás k posvěcenému, čistému životu. Prosíme, ať nás Tvé Slovo posvěcuje. Amen

Milí shromáždění,

v posledních letech je to u nás na Třinecku hodně o cestách, o dopravě. Před rokem byla otevřena rychlostní komunikace, obchvat Třince, vedení města dělá vše proto, aby se spojnice Jablunkov- Těšín- Frýdek dokončila co nejdříve. Silnice, cesty hrály od nepaměti klíčovou roli. I Guty profitovaly v minulosti z toho, že ležely na významné stezce, která spojovala Slovensko s Frýdkem a vedla dále dolů na Olomouc a Vídeň.

Projížděli tudy kupci, ale i panovníci, na druhé straně také vojáci, a zřejmě i různí loupežníci. To je už daň, kterou platíme za otevřenou komunikaci, za otevřené spojení se světem - může nás obohatit, ale na druhé straně jsme přístupní i zlým vlivům, které nikdy nespí.

Tyto zkušenosti měli lidé od nepaměti, a proto neudiví, když už biblický žalmista používá tyto obrazy, hovoří o cestě, a používá ji jako obrazu lidského života - náš život je na jedné straně otevřený jako vesnice, kterou prochází významné komunikace - a s nimi i různé vlivy, dobré i špatné. A potom tento obraz rozvíjí, když na druhé straně zároveň hovoří i o dobrých a špatných cestách a přirovnává je k naším životním cestám - k volbě mezi různými možnostmi, jak prožít život, kam to v životě dotáhnout. Ne všechny cesty vedou ke stejnému cíli.

A to je hned to první, co zaznělo z našeho vybraného úseku: Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky. Asi to není jen moje zkušenost, ale nejnáročnější orientace na silnici nastává, když prochází nějakou obcí. Když jedeme otevřenou, přehlednou krajinou - je cesta a její směr zřejmý, ale ve vsi, či ve městě, na nás číhá nespočet odboček, zákrut - a člověk musí být na pozoru, aby zbytečně neodbočil, nesjel ze své cesty, udržel správný směr.

A tak to je i v životě - ty slepé ulice, odbočky vedoucí mimo hlavní trať nejsou vždy zřetelné - často nenápadně navazují na hlavní silnici, někdy se tváří jako hlavni směr, někdy jsou i širší než hlavní komunikace - a v tom nás pletou, v tom nás svádí. Proto žalmista vyznává: jsem zdrženlivý, jsem opatrný, od každé takové zlé cesty, zdržuji své nohy.

Buďme stejně opatrní i my, při každé nabídce, kterých nám v životě pod ruce i pod nohy přichází nespočet, zvažujme, zda to co nás zve k odbočce, na svou cestu, nás nezablokuje, nezastaví - když nás to nakonec svede do nějaké slepé uličky. Každý řidič ví, jak to je někdy náročné se ve slepé ulici obrátit zpět, zvlášť, když šoférujete nějaké větší auta, či přímo kamion. Buď opatrný, ve střehu, nevjížděj do každé odbočky, neber vše, co ti život přináší, nabízí. Vyhodnocuj, a především, drž se svého směru - abys dojel do cíle. Domů, do Nebeského domova.

Žalmista v dalším verši označuje zmíněné sjezdy a odbočky také jako "bludné cesty". Někdy poznáme, že jsme mimo okamžitě, když cesta končí zdí, nebo parkovištěm. Ale někdy se stává, že odbočka je nekonečná, vede nás stále hlouběji a hlouběji někam do neznáma. A my najednou už nevíme, kde jsme a jak zpátky. Protož všeliké cesty bludné nenávidím - zapsal si kralický překladatel bible, a ten modernější: proto nenávidím každou stezku klamu. Je to Boží milost, pokud ještě stihneme včas zastavit, včas to otočit, než nadobro zabloudíme.

A tehdy, po takové špatné zkušenosti, když si člověk uvědomí, co všechno mu hrozilo, a kolik času v životě promarnil blouděním po vedlejších komunikacích, tehdy s autorem žalmu snad vyzná: Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého mi zachovej život. A starý písmák z Kralic to řekl ještě více od srdce: Ztrápený jsem přenáramně, Hospodine obživ mne podle slova svého. Klíčové okamžiky života, kdy jsme si směli uvědomit, že jsme byli vedle, ale Pán Bůh nás včas zastavil a pomohl nám vrátit se na správnou cestu.

Co nás v životě udrží na správné cestě? V současné době dobrá navigace, a pokud ji ještě nepoužíváme, potom staré dobré směrové tabule a čísla silnic. Znáte to, směrové tabule bývají umístěny jen na větších křižovatkách. Dále už člověk musí sledovat číslo své silnice. 11 vede od Jablunkova na Opavu. 35 od Olomouce na Hradec Králové a tak podobně.

Ne náhodou Bible nazývá takové označení dobrého životního směru slovy "Boží přikázání" - přikázaný směr jízdy. Někdy více obecněji jen jako Boží Slovo. Proto se neodchyluji od Tvých soudů - neboť ty mi ukazuješ cestu.

Ale i v životě platí to, co na silnici. Ne vždy budeme mít po ruce velké směrové tabule. Na hlavních křižovatkách ano, ale čím dále se v životě budeme pohybovat, budeme muset být pozorní a všímat si i obyčejných čísel, bez zřetelných nápisů.

Jsou v životě situace a chvíle, rozhodujícího významu, na ně nám zcela zřetelně ukazuje třeba 10 Božích přikázání - co se týče naší zbožnosti, dne odpočinku, vztahu k rodičům, k životu a majetku bližního - tady celkem jasně vidíme ty hlavní nadpisy přikázání: Pomni abys den sváteční světil, Cti otce svého a matku svou, nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví o svém bližním... Celkem jasné ukazatele. Ale život není vždy takto jasný, zřetelný, černobílý, podobně jako trasa našich silnic - nejen zřetelné křižovatky, ale i různé nuance, nečekané odbočky. Dlouhé úseky bez zřetelných orientačních tabulí.

Jak se neztratit na nepřehledných úsecích života? Jako řidič vím, že tak, že budu sledovat číslo své silnice. Tam kde mi bude chybět zřetelná tabule, tam mně pomůže i malá tabulka se správnou číslicí. Právě proto je tak podstatné znát Bibli, učit se jí nejen heslovitě, nejen desatero, Otčenáš nebo Vyznání víry - je důležité vnímat další souvislosti, poznávat správné směry, právě proto, že ne vždy nás Pán Bůh povede za ručičku, často nás vede i cestami, které nejsou vysloveně označeny jeho hesly s tučně vytištěnými směry. To nám pomůže prokouknout ty falešné odbočky, slepé a bludné cesty. Hledej na každé z nich nějaké číslo své cesty, nějaký znak, který odkazuje na Krista, který Ti napoví, že je to Boží cesta a pokud tam takové číslo, takový odkaz chybí, anebo když tam jsou čísla úplně neznámá - včas dupni na brzdu. Vem do ruky mapu a zkontroluj to. Vrať se zpátky.

Nevím, zda by šlo takové správné číslo, takový správný znak Boží cesty zobecnit - asi ne, Pána Boha nemůže omezovat, spoutat do nějakých pár návodů. Ale přesto on sám nám poskytnul jeden specifický znak, který nám může pomoci se v životě zorientovat a neztratit směr - je to znamení kříže. Kříž Božího Syna, znamení Boží oběti za hříchy člověka, to je to číslo cesty, ten milník, který Tě ubezpečuje, že jsi na správné cestě. Když Tě Pán Bůh vede v životě různými kříži, když tě jako svého syna vede cestou nějaké obětavosti, uskromnění, a někdy i oběti, bolesti, je to znamení, že jsi na správné cestě. A to i tehdy, když se setmí a pouliční osvětlení nesvítí, je úplná tma a nefunguje navigace. Tehdy: Světlem pro mé nohy je Tvé Slovo, osvěcuje moji stezku. Tento, jeden z nejznámějších citátů z Bible, pěkně přebásnil i autor písně - Mou cestu v rukou máš. Když cestu nevidím, jdu s důvěrou, vedeš mně Slovem svým, jdu s důvěrou, i když musím projít temným údolím, jdu s důvěrou...

Držme se proto dobrých životních cílů, držme se cesty, která k nim vede, každou neděli nám jí připomíná citát ve výklenku našeho života: Já jsem ta cesta, pravda i život, nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Ukřižovaný a vzkříšený Pán Ježíš je tou cestou. Amen