Kázání: Tichá noc
Vigilijní večer
Tichá noc
(200 let od uvedení nejznámější koledy)
"Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo..." Izaiáš 9:1
Čtení z Janova evangelia 1, 9-14
Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
Pomalu nám kočí "osmičkový rok", jak byl nazýván. Za námi jsou všechna významná výročí s číslem 8 na konci: Léta 1918, 1938, 1948, 1968, u nás v Gutech vstoupil do hry i rok 1868, připomněli jsme si letos 150 let od otevření evangelické školy, dnešní budovy fary. A přesto, ještě jedno výročí nám zůstalo v rukávu, výročí, které se týká dnešní Vánoční noci. 24. prosince roku 1818 poprvé zazněla koleda Tichá noc. V rakouském Oberndorfu, malé vesničce u Salzburgu, na hranicích s Bavorskem. 200 let nejznámější koledy světa, to je výročí, které stojí za připomenutí.
Ne, nemusíte se bát, že bych probíral její historii rozšíření, to jak se ujímala po světě, nebudeme ani zkoumat její různé jazykové verze. Půjde nám o to zachytit, jak odráží a vyjadřuje vánoční evangelium, tu dřeň, kterou uchovává a už po 2 staletí zprostředkovává široké veřejnosti. Zaměřím se na kontext doby kdy vznikla, na původní německý text, ale i na přesahy, kterými koleda obohacuje naše vnímání Vánoční zvěsti.
Navzdory její oposlouchanosti, navzdory tu a tam kýčovitým zpracováním, nás může oslovit autenticita této nejznámější koledy. Je autentická v tom, že nebyla vyrobena uměle, na objednávku. Nevymyslel jí žádný hitmaker, básník, ani hudební skladatel, a už vůbec ne za peníze. Její text vytrysknul ze srdce začínajícího, mladého 24 letého faráře, Josefa Mohra. Tichou noc nezkomponoval Mozart, a klidně by mohl. Protože i on, stejně jako Josef Mohr byl rodák ze Salzburgu. Hudbu k Tiché noci napsal obyčejný vesnický varhaník František Gruber. Ani jeden z autorů se žádné velké slávy ani uznání za svého života nedočkali - Tichá noc byla pro svět objevena až po jejich smrti.
A ještě v jedné věci je Tichá noc autentická - v tom, že je to ekumenická koleda. Vůbec byste nepoznali, že ji sepsal katolický farář. Žádný mariánský kult, právě naopak - Tichá noc je vysloveně christologická, soustředí se na Božího Syna a jeho Vykupitelské dílo. Proto se tak vděčně uchytila i v protestantském světě. Pojďme tedy ke kořenům, k původnímu textu Tiché noci, jak je nám to vlastní v naší protestantské tradici.
Stille nacht, heilige nacht...Noc tichá, noc svatá.
Úvodní slova koledy bývají někdy kritizována, označena právě za ten kýč. Podobně jako pasáže o spícím chlapci kudrnatých vlasů, jeho usměvavé tváři a podobně. Všechny tyto námitky jsou namístě. Vezměme jen tu tichou noc. V Betlémě té noci ticha skutečně asi mnoho nebylo, s ohledem na přeplněné hostince lidmi, kteří tu přicestovali dát se zapsat do sčítacích archů soupisu lidu. A možná nebyla ani moc svatá. Noční život té doby asi nebyl žádné Las Vegas, ale umíme si představit družnou společnost rodáků, kteří se po letech zase sešli v rodné obci a měli si co říct, někteří možná i ledacos vyřídit...
Ale píseň není fotografie, není to ani videonahrávka toho, jak to tam bylo. V básni, nebo písni vyjadřujeme mnohem více, než jen suchou skutečnost. A Josef Mohr to tak udělal. Vyslovil své zbožné přání, touhu po tom, jaký by svět v němž žil mohl být. O Vánocích, ale nejen během nich. Považme, právě skončily napoleonské války, celá Evropa se hospodářsky i morálně vzpamatovávala z tohoto prvního kontinentálního konfliktu srovnatelného s některou ze světových válek. Navíc ani počasí v těch letech nepřálo, bylo mokro a zima, pole nerodila.
O této neutěšené situaci píše i jeden našinec, Jakub Gajdzica, rodák z nedaleké Cisownice, ve svém deníku, cituji: "Rok 1815 byl velmi neúrodný. Následující rok ještě horší, bylo mokro, neúrodu způsobil i sníh, který mnohá ještě nesklizená pole zasypal brzy na podzim. V roce 1817 se mnoho lidí zadlužilo, mnozí zemřeli hladem. Na jaře 1818 zlevnilo obilí o víc jak polovinu, ale nedostávalo se peněz. V roce 1819 trend pokračoval. Naturálií bylo dost, jídlo bylo levné, ale na trhu za potraviny lidé dostali velmi málo zaplaceno a opačně, když si potřebovali něco koupit, zaplatili velmi mnoho. V roce 1820 se opět vrátila všeobecná drahota. V roce 1821 byla bída o obilí k osevu, nebylo čím oset pole. Na svátek Ondřeje toho roku odpoledne přišla velká bouřka, vítr lámal lesy, bořil chalupy. Podobná vichřice se vrátila o Vánocích, když se lidé vrátili z jitřní bohoslužby (25.12), mnozí našli doma jen povalené domky. Konečně úrodný byl až rok 1823". Proto ten mladý farář vyhlíží o Vánocích, na prahu nejistého Nového roku, začátkem 19. století, tichou a svatou noc Božího narození a záchrany. Právě v tomto kontextu koleda najde své místo o 100 let později, když si jí zpívají vojáci v zákopech 1. světové války, a když z těch zákopů vyjdou, na chvíli odloží zbraně, a popřejí si Požehnané Vánoce, jak nám to na Večeru koled připomněl náš kurátor. V tomto rozměru je tato koleda stále aktuální. Tichá noc neodráží skutečnost, jako spíše touhu našeho srdce, modlitbu, přání, aby svět byl jiný. Aby my jsme byli jiní. Doposud žijeme v neklidné době, stále nám kdesi cosi narušuje pokojný život. Nepokoje ve Francii a Maďarsku, důlní neštěstí ve Stonavě, náhlá úmrtí našich blízkých...Přesto nikdy nemůžeme, jako křesťané, přestat vyhlížet tiché a svaté Boží navštívení a modlit se o něho.
Heilige nacht, alles schlaft... Je svatá noc a vše spí...
Ale mám za to, že Josef Mohr v těchto slovech vystihnul ještě něco více. Ta slova nám připomínají také Vánoční zvěst Izaiáše: Lid, který chodí v temnotách uvidí velké světlo... Anebo evangelisty Jana: To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila...Tma a spánek mrtvých.
Obraz temnoty a spícího lidstva ... obraz našeho pádu, Adam, Eva, ztracený ráj ... není třeba blíže komentovat to, co dobře známe i ze svého života, když nás hřích srazí do kolen, když v životě zabloudíme, ztratíme se v nějakém problému - to je ta tma. I o tom zíváme v koledě o Tiché noci, coby noci klidu mrtvých - v níž symbolicky všichni spí jako šípkové růženky. Všechno spí...
V této atmosféře do tmy položeného a uspaného světa do očí bijí ti dva, kteří nespí. Josef a Marie, kterým bylo dáno už dříve zaslechnout, že Světlo světa vstupuje do naší pozemské tmy.
Einsam wacht nur das traute hochheilige Paar. Osaměle tu hlídkuje, v důvěře, pouze ten svatý pár.
To jsou hodně podstatná slova. Hovoří o tom, že proroci, vizionáři, lidé obdaření Bohem, často ve svém poslání zůstávají sami, jako ti noční hlídači na ztracené vartě, jak se říká. A přesto zůstávají bdít, drží stráž - i za nás všechny ostatní spící, za nás, kterým to je jedno, anebo za nás, kteří možná neuvědoměle spíme s davem, ve tmě smysluprázdného života.
Josef s Marií jako proroci s vírou, nám ukazují cestu ke Kristu, jako později apoštol Pavel, jako Cyril a Metoděj, jako Jan Hus, Jan Komenský, Jiří Třanovský, Karol Kulisz - všechny tyto lidi našich dějin spojuje doba temnoty, v nichž žili a přesto s důvěrou v Boží vedení, drželi stráž, nepřestali odkazovat ke Světlu světa, jehož narození dnes opět slavíme. O tom je první sloka Tiché noci v originálním jazyce. Ano, upřímní křesťané budou vždycky vyčnívat, a budou vždycky osamělí ve svých touhách a snahách. Jako ta dva osamělá srdce uprostřed Vánoční noci. Ale to ať nás neodradí, pokud se k nim budeme chtít přidat...
A to je vlastně výzva Vánoční noci, kterou nám koleda Tichá noc tlumočí: nezůstaň spát se světem, který to už vzdal, s dobou, která už rezignovala na nějaké vyšší poslání, hlubší význam života - zůstaň bdít, drž stráž, buď Husem, Komenským své rodiny, svého bydliště, učiliště, pracoviště. Einsam wacht nur das traute hochheilige Paar.Osaměle tu hlídkuje, v důvěře, pouze ten svatý pár. Připoj se k té hlídce.
Jak jsme už slyšeli v dnešním evangeliu, mezi prvními kteří se k Josefovi a Marii připojili, byli betlémští pastýři. I o tom referuje jedna ze slok nadčasové koledy Tichá noc. Stille Nacht, heilige Nacht, Hirten erst kundgemacht Durch der Engel Halleluja ... Tichá noc, svatá noc, pastýři jako první zaslechnou provolání, skrze andělské Haleluja...
Možná trochu kostrbatá snaha o překlad, ale jde nám o dřeň, o podstatu. A ta tam je. Haleluja andělů probudí ze tmy a ze sna první pozemšťany.
Vy kdo jste měli tu možnost, a byli jste tu s námi před týdnem na Večeru koled, měli jste jedinečnou možnost slyšet Tichou noc v neobvyklé, originální úpravě Petra Molina - a jistě Vám neuniklo, že do tradičního textu a tradiční melodie tu a tam problesklo Handlovo Haleluja z oratoria Mesiáš, které budilo ze sna spící dítě. Bylo to tak neobvyklé a netradiční, že si toho musel každý všimnout. Ale tak výstižné - ano, už tady nad kolébkou Božího Syna smíme zaslechnout Velikonoční chorál - jako předzvěst jeho díla Vykoupení. A světa div se, už Josef Mohr to tam má: V německém originálu jsou pastýři probuzení skrze Vánoční zvěst andělského Haleluja!
Vánoce bez Velikonoc nedávají smysl. Teprve Velikonoční události nám zpětně tlumočí, co to má za význam, že Bůh se stává miminkem, že se nám vydává do rukou na milost i nemilost. Teprve o Velikonocích naplno vyzní význam té zvěsti, jíž nám autor Tiché noci přibližuje slovy:
Tönt es laut von fern und nah: Christ, der Retter ist da! Rezonuje to do dáli i do blízka: Kristus Zachránce je tady!
Rezonuje to do dáli i do blízka. Bohu vzdálení i Bohu blízcí jsou zasažení, vibrace evangelia nás rozeznívá všechny, stejně jako struny klavíru, nebo kytary, rozeznívají ozvučnou desku hudebního nástroje. A tak nejen andělé ale i člověk smí znít. Když vy budete mlčet, rozezní se kameny, prorokoval Ježíš a to se děje dodnes - když Vánoční evangelium nepohne námi Bohu blízkými, on si najde ty vzdálené. Možná proto i po 2018 letech ještě slavíme Vánoce. Když zaspali domácí víry, probudila Vánoční zvěst někoho zvenčí.
Ale co to rezonuje, co to hýbe našimi životy? Co to zní? Čtyři slova: Kristus Zachránce je tady! To rezonuje do dáli i do blízka. Moc pěkně to ve svém vánočním kázání reflektuje náš reformátor Luther, když říká, že Boží narození je neskutečným doceněním člověka. Andělé i ďábel nám závidí, že Boží Syn se nenarodil ani jako anděl, ani jako ďábel, ale jako člověk. Aby právě našemu lidství vrátil lidskou tvář. Aby zrestauroval ztracený Boží obraz v nás. A když právě v tomto smyslu porozumíme Vánocům, když tako přijímáme Krista do svého života, jako restaurátora našeho lidství, potom se v našem životě mohou ke slovu dostat i ty dvě skutečnosti, o kterých zpívají andělé: Sláva na výsostech Bohu, na zemi pokoj, v lidech zalíbení. Naše vykoupené lidství může být oslavou Boha a kolem sebe může šířit pokoj. Už 200 let je toto Vánoční evangelium zvěstováno i v koledě Tichá noc. To mimo jiné znamená, že ještě není hotovo, ještě náš svět není svatý, ještě ne všude se dostalo Božímu Synu přijetí, ještě ne všude mu dali možnost, aby restauroval jejich lidství. Modlím se, aby to neplatilo o nikom z nás, o žádné z našich rodin. Modlím se, aby nikdo z nás nepohrdnul Boží darem Spásy. Jak to zaznělo v textu v úvodu kázání: Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Amen
Dobrý Bože, děkujeme Ti za zázrak dnešní noci. Za Tvé sklonění se z výsosti k nám, kteří žijeme při zemi. Děkujeme, že i my smíme zvednout hlavu k nebesům, jako ti pastýři, tu hlavu zatíženou starostmi a smutky života. Děkujeme, že i mezi nás dnes sestoupil Tvůj pokoj a s ním radost andělů, kterou zakoušely především naše děti, ale i my dospělí. Myslíme také na všechny samotné, opuštěné, nemocné, na ty, u jejichž stolu bylo dnes večer jedno místo prázdné. Prosíme, ať i přesto Tvoje dobrá vůle naplňuje každého z nás. Amen
O, malé městečko Betléme, jak ztichlé tě vidíme. Nad tebou v hlubokém a bezesném spánku spí tiché hvězdy. A přesto ve Tvých tmavých ulicích září Věčné světlo. Naděje a obavy těch všech let se dnešní noci naplňují.
Svaté dítě betlémské modlíme se sestup k nám, vyžeň náš hřích a vejdi. Naroď se dnes v nás. Slyšíme vánoční anděly, sdělují skvělou radostnou novinu: O přijď k nám a zůstaň s námi, náš Pane, Imanueli. Amen
Vstávají ze sna pastýři
a diví se a žasnou.
A bez váhání zamíří,
kde vidí hvězdu jasnou.Nad holým chlévem z kamení,
co hledí dolů k městu,
hoří to Boží znamení
a osvětluje cestu.Svolává k chlévu ze všech stran
i anděle i lidi.
A kdo má srdce dokořán,
každý to světlo vidí...
Přísloví 14:4 Když není volů, prázdné jsou jesle,