Dějiny evangelíků v Gutech (od let 1550 do roku 1950)

Dřevěný kostel

V roce 1545 se vlády nad Těšínským knížectvím ujal mladý kníže Václav III. Adam. V 50-sátých létech 16.století se stal stoupencem reformačního učení. Za jeho vlády se prakticky celé těšínsko přiklonilo k evangelickému vyznání. V roce 1568 Václav Adam vydal "Řád církevní", který upravoval pravidla církevní správy ve farnostech knížectví.

V roce 1577 nechal kníže vypracovat urbář - soupis povinností jednotlivých osad spadajících pod jeho správu. Urbář týkající se obce Guty uvádí spolu s fojtem 13 osadníků. Byli to : Marek, Suszka Janek, Kasza Kaszpar, Kotun Jurek, Wójt stary Pudło, Pyszko Petr, Błażek, Jurek Mały, Laska Janek, Pagunk( Pająk), Steffek, Mikulasz Ondrzej, Urbanek, Walek. Šest osadníků je uváděno jako "sedláci", zbylých sedm jako "zahradníci". Pojem zahradník označoval příslušníka nižší venkovské společenské vrstvy s hospodářstvím o výměru 1 - 3 hektarů. Sedláci vlastnili pozemky nad 3 ha. Nejmajetnějším a nejvýznamnějším osadníkem byl fojt, jakýsi starosta obce, odpovědný za odvádění daní a naturálií do sídla knížectví. Osadníci platili knížeti daň od 7 do 16 tolarů ( podle velikosti majetku ) ve dvou splátkách: na sv.Jiří ( 24.dubna ) a na sv.Michala ( 29.září ).

Výše uvedený seznam 13 osadníků je významný tím, že to mohli být zejména oni, kdo v roce 1563 pravděpodobně pomáhali se stavbou dřevěného kostel a tvořili základ nově vytvořené evangelické farnosti. Mezi zakladateli kostela figuruje také jméno Tomáše Dzika. V roce 1565 byl do věže kostela umístěn zvon s nápisem: VERBUM DOMINI MANET IN ETERNUM - Slovo Páně trvá na věky. Historické záznamy uvádějí, že duchovní stánek vedle místním evangelíkům, sloužil také souvěrcům z dalších 6 okolních obcí: Nebory, Oldřichovice, Smilovice, Rakowec, Řeka a Tyra. Prvním duchovním správcem sboru byl Šimon Schopp ordinován v roce 1566 v kolébce reformace ve Wittenberku. Druhým známým pastorem se stal v roce 1606 Josef Reithing.

30-letá válka

V roce 1579 kníže Václav Adam zemřel. Moci v knížectví se ujímá jeho syn Adam Václav Těšínský, který kolem roku 1610 z ekonomických důvodů konvertuje ke katolickému vyznání a na těšínsku začíná období protireformace. Když kníže v roce 1619 umírá, začíná 30-letá válka a s ní příchod vojsk, drahoty, hladu i epidemií. Je pravda, že zkázám války podléhala zejména města a nížinné oblasti panství, ale její dosah pocítili i obyvatelé podhorských vesnic - třeba v podobě loupežnických band, které svoji obživu nacházely v rabování statků a usedlostí.

V roce 1644 se od západní části Gutů odděluje 11 chalupníků a vzniká samostatná obec Řeka. Fojt Pudło(pravděpodobně potomek zmíněného Pudła staršího) , do té doby gutský fojt, přepouští své místo zámožnější rodině Jadamieců a stává se fojtem Řeky. V Gutech se fojtství ujímají Jadamiecovi. Byla to šlechtická rodina, která měla své rodové sídlo u Brna - Adamstahl. Během 30-leté války, ale o svoje državy na Jižní Moravě přišla, protože se nechtěla vzdát své evangelické víry. Rodina se proto stěhuje na Slezsko, kde si kupuje usedlosti v Gutech, Rakowci a Ligotce.

Protireformace a lesní bohoslužby

Pět let po ukončení války v roce 1653 umírá kněžna Alžběta Lukrécie a Těšínsko přechází jako léno Koruny české pod správu Habsburků. Ti navazují na protireformační aktivity přerušené válkou. Císař Ferdinand III. ustavil koncem roku 1563 náboženskou komisi, která v březnu 1654 odebrala evangelíkům v Těšínském knížectví 50 kostelů. Dne 23.března 1654 byl odebrán i kostel v Gutech. Evangeličtí pastoři nemohou křtít, oddávat ani vysluhovat svátost Večeře Páně. Pokud chtějí zůstat ve službě musí přestoupit na katolickou víru, anebo opustit těšínsko. Kdo si chce zachovat evangelické vyznání musí podobně odejít do exilu. Ten kdo zůstává doma je formálně přinucen přestoupit ke katolickému vyznání. Začíná doba tajných domácích pobožností i bohoslužeb v "lesních kostelích", kde evangelíky docházejí ve víře povzbuzovat a svátostí Večeře Páně posilovat evangeličtí pastoři z Uher a Polska, převlečeni za horaly. Říkalo se jim "polní", anebo také "lesní" kazatelé. Památník nejbližšího lesního kostela se nachází pod vrcholem hory Goduly. Písně kancionálu Jiřího Třanovského, kázání postily Dąmbrovského a zejména četba Bible Kralické, pomáhaly našim předkům zachovat věrnost víře otců. Informace z roku 1688 hovoří o tom, že gutští osadníci musí v té době do Střítežské katolické farnosti, která spravuje Gutský kostel, odvádět ročně z císařského lesa 18 fůr dřeva.

Ježíšův kostel na Vyšní bráně v Těšíně

V roce 1706 táhnul z Polska přes Slezko se svým vojskem švédský král Karel XII. Podle legendy, králova koně na cestě zastavil jeden z místních evangelíků s prosbou, aby se přimluvil za utlačované těšínské evangelíky. Pravost legendy je sporná, nesporné ovšem je, že habsburský císař Josef I. s protestantským králem Karlem XII. uzavírají 1.září 1707 v Altranstadtu smlouvu, která přináší evangelíkům na Slezsku částečnou svobodu vyznání. Protestanté si smějí na území Slezska vystavět 6 evangelických kostelů. Jeden z nich nad Vyšní bránou městských hradeb v Těšíně, který dostal jméno Kostel Ježíšův na Vyšní bráně ( byl stavěn v letech 1710 - 1730) . 2.6.1709 tu pronáší první kázání první pastor sboru Jan Muthman na improvizované kazatelně v zahradě pod jabloní. Nevíme, zda byl na tomto shromáždění přítomen někdo z Gutů, co víme je, že naši předkové ve zdejším chrámu našli svůj nový duchovní domov, spolu se 40 000 spolubratřími z těšínska, kteří se po 55 letech pronásledování přihlásili ke své víře. O přítomnosti gucanů na životě nového evangelického sboru v Těšíně svědčí údaje z křestní matriky, kde je možno dohledat záznamy o křtu pravděpodobně většiny našich evangelických předků.

Zápisy našich předků v křestních a oddacích matrikách jsou cenné ještě z jiného hlediska. Svědčí o tom, že pro své vyznání dovedli přinášet i nemalé oběti. Aby mohli například pokřtít dítě v evangelickém kostele v Těšíně, museli si vyžádat povolení od místního katolického faráře. Když byl křest v Těšíně vykonán, museli na faru do Stříteže ještě jednou, tentokráte k zápisu pokřtěného do místní katolické matriky. Všechny "úkony" byly spojeny s tzv.štólovými poplatky. Šlo o poplatky za duchovní služby, které ve skutečnosti vykonal evangelický pastor, ale o které nesměl katolický farář přijít.

Pokračující rekatolizace

Ale ani tato administrativní šikana evangelíky od jejich víry neodradila. Naopak. Evangelická obec se začala rozrůstat. Proto, když se v roce 1711 se vlády ujímá císař Karel VI., reaguje na zvýšenou vlnu přestupů od katolictví k luterství novými zákazy. Bylo zakázáno nově přestoupit na evangelickou víru. Každý, kdo to přesto udělal, byl označen za odpadlíka. Ve smíšených manželstvích museli synové následovat vyznání otce, dcery vyznání matky. Když byl někdo vychováván v evangelické víře v rozporu s tímto nařízením, byl hanlivě označován jako odpadlík, případně jako "male educati" - špatně vychovaný. Ten kdo si životem nesl tento cejch, byl vystavován pokusům o převýchovu zpět na katolické vyznání, hrozilo mu ale také vězení, případně vyhoštění ze země. Svědectvím o této represivní době počátku vlády Karla VI. jsou čtyři misijní obrazy za první poloviny 18.století, nacházející v našem dřevěném gutském kostelíku. Jde o didaktické pomůcky jezuitských misionářů, kteří měli za úkol pomoci názorného vyučování obracet místní obyvatelstvo na katolickou víru. Tyto rekatolizační snahy byly pochopitelné. Při sčítání v roce 1719 na území farnosti Ropice a Střítež se k luterskému vyznání přihlásilo 1421 obyvatel, ke katolickému pouhých 380. V té době se také zvyšuje počet usedlíku v Gutech. Urbář z roku 1721 uvádí: 7 sedláků, 8 zahradníků, 12 chalupníků a 26 osadníků, to znamená asi 400 obyvatel.

Rekatolizační nátlak spolu s navýšením daní a robot na panském vedla mnohé usedlíky k odchodu ze Slezska na Moravu, do Polska, nebo na Slovensko. Například ze Smilovic mezi léty 1750-1800 odešlo 35 lidí. V roce 1766 došlo k rebelii poddaných proti Těšínské Komoře, do které se zapojilo 137 vesnic včetně Gutů. Císařovna Marie Terezie, která v té době vládla, se zachovala moudře. Povstání nepotlačila násilím, ale nechala poddané důvody rebelie vysvětlit v konkrétních stížnostech. Těch se nakonec sesbíralo asi 200. V kronice evangelického sboru v Komorní Lhotce se dočteme, že jeden takovýto protest předali 15.7.1766 Ligocané samotnému budoucímu císaři Josefu II., když obcí projížděl. Protest byl nakonec úspěšný a útisk evangelíků se zmírnil. Kdo ví, možná i tato rebelie těšínských podhorských vesnic posloužila jako podnět k pozdějšímu vydání slavného Tolerančního patentu o necelých 20 let později. To už našim zemím vládl císař Josef II.

Toleranční evangelický kostel v Komorní Lhotce

Toleranční patent vyšel 13.září roku 1781. Dovolil evangelíkům v místě, kde se našlo 500 duší, případně 100 rodin založit Dům modlitby. Ten ovšem nesměl stát u hlavní silnice, nesměl mít věž ani zvony. Ani tato omezení neodradila naše předky od pohotové reakce. Nejpohotovější byli evangelíci v Komorní Lhotce, kteří už 12.ledna 1782 vyslali do Vídně oficiální žádost o povolení výstavby kostela. Kladná odpověď přišla 5.března 1782. 1.května 1782 byl na slavnostní bohoslužbě za účasti 4000 věřících položen základní kámen. Začal tak vznikat tolerančního kostel, ve kterém gutští evangelíci našli na následujících 168 let (!) už svůj třetí duchovní domov. V té době žilo v Gutech 583 obyvatel, z toho 570 z nich se hlásilo k evangelickému vyznání. !

Obec Guty tehdy na stavbu kostela věnovala částku 8 rýnských franků. Ve výčtu dárců se můžeme dočíst o dalších gutských donátorech: Siwy z Gutów darował 3 dęby i 1 lipę, Wójt z Gutów 1 rynski, Piecha z Gutów 1 lipę. O účasti gucanů na životě nověvznikajícího sboru svědčí záznamy z křestní matriky. Prvním pokřtěným v evangelickém kostele v Komorní Lhotce byl v roce 1783 Jan Rusnok, syn Pavla a Evy Rusnkových z Gutů č.35. V tomto roce nacházíme celkem 9 záznamů o dětech z Gutů. V roce 1784 to je už 20 pokřtěných. V roce 1786 24 z celkového počtu 124 dětí. Nejvíce křtů gucanů z tohoto období datujeme v roce 1792 - 28 dětí ! Nejméně potom v období napoleonských válek, kdy bylo v roce 1805 pokřtěno "jen" 13 dětí z Gutů.

Evangelická škola

Zvyšující se počet dětí v obci, Všeobecný školní řád Marie Terezie z roku 1774, který doporučuje školní docházku dětí od 6 do 12 let a skvělá pověst evangelické školy při kostele Na Vyšní bráně v Těšíně (tvz.Pajty), vede naše předky k záměru výstavby první školy. V roce 1791 posílají fojt Jadamiec a spolupodepsaní Žurek, Siwy a Kubiczek, žádost arciknížeti Albrechtovi, vrchnímu představiteli Těšínské komory, s prosbou o poskytnutí dřeva na stavbu školy v Gutech. Po kladné odpovědi začíná stavba dřevěné školy se zděnou podezdívkou nad potokem Powieśnikiem. Budova školy č.85, tzv. Žydovnia, stála naproti dnešního PZKO. Prvním učitelem byl Paweł Szarzec z Wisly. Následovali další mladí učitelé, kteří ovšem pro nuzné podmínky a malý plat, brzo své místo opouštěli, anebo umírali v mladém věku. Prvním z učitelů, kteří v Gutech zapustili stálejší kořeny byl až Pavel Reihs, pocházející z Moravy. Byl učitelem v létech 1827 - 1851. Naučil se polsky, oženil se tu. V té době navštěvovalo školu 121 žáků ! Během školní docházky se děti učily polský jazyk z českého slabikáře( učebnice v polském jazyce byly dostupné až po roce 1848.) Když se naučili číst, četli Nový zákon, Učení evangelia a Katechismus od pastorů Pauliniho a Kotscheho ( ligockých farářů ). Dále se učila matematika a církevní zpěv. V roce 1849 se v osnovách objevují další předměty: fyzika, geometrie, zeměpis. Od roku 1853 se vyučuje německý jazyk. Škola byla konfesijní, to znamená určena pro děti z evangelických rodin. Učitelé tak vlastně vykonávali v zastoupení pastorů z Komorní Lhotky pastorační činnost. Dnes bychom řekli, že plnili službu vikářů, či diakonů. Tomu odpovídala i jejich služba zpěváků na pohřbech, později i varhaníků na bohoslužbách. ( odtud používání slova kantor jak pro varhaníka tak i pro učitele )

Podle dokumentů pořízených Těšínskou komorou v roce 1835 bydlelo v Gutech 761 obyvatel ve 170 chalupách. Bylo zde 8 tkalců, 3 mlynáři, švec, krejčí, kovář i řezník. Pan učitel Reihs dostával ročně 100 rýnských a brambory pro vlastní potřebu.

Od roku 1851 do roku 1870 byl "kierownikiem" školy Jan Klus. Během působení tohoto druhého významného učitele v Gutech se ukázalo, že škola už nevyhovuje pro narůstající počet dětí. Přistoupilo se k vybudování nové, zděné školy s věží. Tato nová budova č.91, dnešní fara, byla slavnostně posvěcena dne 24.června 1868 za přítomnosti seniora dr. Teodora Haase ( titul senior z té doby odpovídá dnešnímu titulu biskup). Rozlučkovou řeč před starou školou pronesl ligocký pastor Jerzy Heczko ( známý vydáním polského evangelického zpěvníku, ze kterého se na našich bohoslužbách zpívalo do roku 2002).

Během působení učitele Jana Sikory ( 1877 - 1916 ) se v roce 1890 škola stala "obecnou", to znamená, přestala být výhradně evangelickou a mohly ji navštěvovat i děti katolického vyznání. Učitel Sikora byl člověkem širokého záběru. V roce 1898 se stal hlavním iniciátorem vybudování cesty z Gutů do Nebor, kterou dodnes využíváme. V roce 1900 se podílel na založení Kółka rolniczego, které si kladlo za cíl vážit si půdy a zkvalitňovat práci na jejím obdělávání. V roce 1906 stál u zrodu banky - pobočky Reiffeiesen bank, která měla svoji adresu v Gutech č.91. V roce 1909 se podílí na založení Sboru dobrovolných hasičů. Během 1.světové války vynalezl učitel Sikora levný a jednoduchý způsob výroby slaměných vložek do vojenských bot, které chránily nohy vojáků před promrznutím. Na působení učitele Jana Sikory bylo patrné, jak se evangelická víra promítala (a byla užitečná) do mnoha oblastí života našich předků. Za působení kierovnika Sikory byla naproti škole č.91 v roce 1903 postavená nová škola č.131. Měla 2 třídy. Budova staré školy byla upravena na byt pro učitele. V roce 1923 sdružení Matice Osvěty Lidové otevírá budovu nové české školy.

V létech 1916-1937 byl kierovnikem polské školy Jan Szczuka. Byl jedním z iniciátorů výstavby evangelické kaple v Gutech. Organizačně vedl stavební práce. Vnukem učitele Szczuky je Jerzy Buzek, významná osobnost polské a evropské politiky. V letech 1997 až 2001 byl premiérem Polska. V letech 2009 až 2012 byl předsedou Evropského parlamentu. Jerzy Buzek je známý tím, že se nikdy nepřestal hlásit ke svým evangelickým kořenům. V roce 1998 navštívil svůj rodný dům ve Smilovicích ( tzv. Szczukówkę).

Evangelický hřbitov

Je nesporné, že vedle pravidelné účasti na bohoslužbách v Komorní Lhotce, vedle domácích pobožností, když se v neděli do kostela nešlo (například z důvodu nepříznivého počasí), to bylo právě prostředí evangelické školy, vliv jejich učitelů, co rozhodujícím způsobem duchovně utvářelo evangelíky v Gutech. Na pozdější postavení evangelické kaple a po 2.světové válce i vznik samostatného sboru měla vliv ještě jedna skutečnost. Založení evangelického hřbitova v roce 1882. Do té doby byli evangelíci pohřbívání při dřevěném kostelíku za cestou. 8.listopadu 1882 dr.Teodor Haase za asistence ligockého pastora Jerzego Heczki posvětil nový evangelický hřbitov. Posvěcení bylo spojeno s prvním pohřbem - Marianny Matuszkové z Gutů č.8, která zemřela na tyfus ve 23 letech, když s Janem Matuszkem prožila v manželství pouhý rok. Na hřbitově byla postavena malá dřevěná "marownia". V té době se v budově školy několikrát do roka konaly bohoslužby se Zpovědí a Večeří Páně.

Změny a národnostní napětí po 1.světové válce

Během 1.světové války byl zrekvírován zvon z věže staré školy. Léta bídy násobila bolest nad ztrátou nejbližších. Z bojišť první světové války se nevrátilo 27 gutských občanů! 11.11.1918 válka konečně končí, ale už 28.10. 1918 vzniká Československá republika. Nastává doba změn. Těšínsko je územně rozděleno. Mění se i podoba církve a v roce 1923 se po spletitých jednáních ustavuje jako Augsburská církev evangelická ve východním Slezsku v Československu a tvoří ji sbory : Bludovice, Bystřice, Český Těšín, Komorní Lhotka, Návsi, Orlová a Třinec. Ještě před tím na našem území vzniká Církev Evangelicko-Německá (26.10.1919) a Českobratrská církev evangelická ( 18.12.1918).

Národnostní napětí, zejména polsko-české, donutilo v roce 1919 k odchodu pastora Karola Kulisza z Komorní Lhotky. Z obav o bezpečnost své rodiny se tehdy přestěhoval ke tchánům Macurovým do Těšína a 6.1.1920 byl instalován jak pastor sboru v Těšíně. Zprávy z ligocké kroniky z té doby hovoří o "národnostním teroru" na území sboru. V únoru 1920 byl ve Stříteži proveden útok na skupinu ligockých sborovníků vracejících se z Třince ručním granátem. 9.června 1920 pastor Unucka v Gutech pohřbil manželé Jana a Annu Chowaniokovy, kteří byli zastřeleni v místním hostinci oknem zvenčí. Pachatele se nepodařilo vypátrat.

Alespoň jednu pozitivní informaci kronika z oné doby uvádí: V roce 1920 se v Gutech podařilo zakoupit nový zvon do věže staré evangelické školy. Byl na něm vykován nápis: "Mówię: nawróćcie się synowie ludzcy do Pana - 1920".

Volba presbyterstva a pastora v Komorní Lhotce v roce 1920-21

7.listopadu 1920 se ve sboru v Komorní Lhotce konaly volby presbyterstva. Za Guty byli zvoleni : Jan Matuszek, Paweł Rucki, Jan Szczuka a Jan Pomykacz. Gutská delegace sehrála významnou roli při volbě pastora sboru. Stávající pastor Karol Kulisz, jak již bylo řečeno, během dramatických změn po roce 1918 odjel z Komorní Lhotky do Těšína, kde se nechal vybrat za pastora sboru na Vyšní bráně. Jako polák totiž nechtěl jitřit napjaté česko-polské vztahy, které na těšínsku v té době vládly. Presbyterstvo tehdy uvažovalo o zvolení vikáře Jana Unucky. Nicméně zástupce presbytera Rucki mladší spolu s kierownikem Szczukou a dalšími byli za tím, aby kandidoval i pastor Kulisz. Jan Szczuka tehdy navrhnul, aby byla za pastorem Kuliszem vyslána delegace, která by ho požádala o kandidaturu ve volbách a možný návrat do Komorní Lhotky. Členem pětičlenné delegace byl za Guty vybrán presbyter Paweł Rucki. Delegace byla úspěšná a 3.dubna 1921 byl ve volbách za pastora zvolen Karol Kulisz se 152 hlasy. Vikář Unucka obdržel 140 hlasů. Nakonec bylo ale vše jinak. Vláda ČSR pastora Kulisze jako občana jiného státu neuznala. Farář Kulisz tehdy definitivně odchází do Těšína a pastorem je vybrán Jan Unucka.

Tato krátká epizoda z počátku 20.let vypovídá o nemalém významu, který tehdy ve velkém sboru v Komorní Lhotce měli zástupci Gutů. Možná, že i tento fakt sehrál svoji roli při pozdějším iniciováni výstavby kaple v Gutech.

Rozhodnutí o výstavbě evangelické kaple v Gutech

Po jedněch bohoslužbách navštívil v kanceláři sboru v Komorní Lhotce pastora Jana Unucku presbyter a v té době také fojt v Gutech Jan Matuszek s manželkou. Přišli se poradit ve věci návrhu komandanta Šodka, který je informoval o možnosti navrácení dřevěného kostela v Gutech evangelíkům. Důvodem by mohla být značná vzdálenost kostela v Komorní Lhotce ( z Gutů dobrá hodina cesty) a především evangelická většina místních obyvatel. V roce 1921 žilo v Gutech 826 obyvatel. Z toho 706 evangelíků, 105 katolíků a 14 občanů bez vyznání. Farář Jan Unucka v této delikátní záležitosti radil k opatrnosti. Argumentoval tím, že by podobné snahy mohly vést k zhoršení stávajících dobrých vztahů mezi evangelíky a katolíky. Dále by katolíci mohli poukázat na to, že kostel stále slouží svému původnímu záměru - uskutečňují se v něm křesťanské bohoslužby a ne světské aktivity. V případě soudních sporů by se církev mohla zostudit před vládními úřady a evangelíci by mohli vypadat stejně jako ti, kdo v roce 1654 kostel odebrali. Pastor Unucka tehdy navrhnul, na evangelickém hřbitově, na místě dosluhující dřevěné "marowni", vystavět kapli, kde by se mohly konat bohoslužby a další církevní obřady.

Návrh ligockého pastora gucany oslovil. V roce 1922 proto na jednom z výborů presbyterstva byla výstavby kaple schválena. Původní záměr hovořil o věži pro jeden zvon, ale valné shromáždění tento skromnější plán změnilo na věž o 2 zvonech. Kurátor Jan Matuszek slíbil, že navýšené výdaje uhradí. 18.června 1922 se konalo slavnostní posvěcení základního kamene, do něhož byl vložen Památeční list, podepsaný kierownikem Janem Szczukou, kurátorem Janem Matuszkem a pastorem Janem Unuckou.

Organizováním stavby byl pověřen Jan Szczuka. Stavební práce vedl Paweł Jursa. Kamenické práce vykonal Paweł Pomykacz. Největšími donátory kaple se stali manželé Matuszkovi. Stavba kaple vyšla na 113 000 Kč. Na jaře 1923 byla stavba dokončena. Kostel se stal vzorem pro výstavbu kaplí v Suché, Hrádku a kostela v Istebné.

Posvěcení evangelické kaple 12.8.1923

V neděli 12.srpna byla na slavnostní bohoslužbě evangelická kaple v Gutech posvěcena. Slavnost začala před budovou staré školy (fara) písní : "Ach Boże, mój Boże! Duch mój Cię w pokorze wielbić chce serdecznie." Následoval slavnostní průvod ke hřbitovu za zvonění zvonů. Poté na úvod promluvil pastor senior Karol Kulisz. Následně zazpívaly děti a byly slavnostně předány klíče ke kapli a kaple byla otevřena. Zazpívala mládež. Liturgii a posvěcení kaple poté vedl konsenior Oskar Michejda( biskup církve ). Shromáždění nato zazpívalo společnou píseň : "O jak jest to miejsce rozkoszne, gdzie Bóg z Słowem swym przebywa..." Venku před kaplí potom kázáním posloužil pastor Karol Teper z Bludovic. Nakonec mládež zazpívala píseň : "Pan Bóg jest mą siłą" a závěrečným slovem shromáždění pozdravil místní pastor Jan Unucka. Slavnost uzavřel společný zpěv evangelické hymny "Grodem mocnym jest Bóg wieczny, orężem i obroną."

První bohoslužbu v nově posvěcené kapli sloužil pastor Jan Unucka 21.října 1923. 4.listopadu vedl bohoslužbu pastor Karol Teper. Na této bohoslužbě poprvé zazněly varhany. Jednalo se o dar evangelického sboru v Orlové. Varhany měly 6 registrů a 1 klaviaturu. Chybělo 33 píšťal, zrekvírovaných během 1.světové války. Nové píšťaly byly zakoupeny za 1800 kč. Varhany v kostele instaloval Jan Neusser z Nového Jičína za 2200 kč. Pracoval 13 dnů od 6 hodiny ranní do 20 hodin večer bez přestávky. Pomáhal mu pouze jeden chlapec.

Do konce roku se v kapli konala ještě 1 svatba a 1 Zpověď s Večeří Páně, které se účastnilo 129 sborovníků. 18.listopadu 1923 zástupci Gutů na schůzi presbyterstva v Komorní Lhotce vyslovili prosbu, aby se Guty staly kazatelskou stanicí ligotského sboru. Návrh byl schválen a byly dohodnuty tyto termíny bohoslužeb: Jitřní, anebo Silvestr v 16:00 při svících, které zajistí sbor v Komorní Lhotce. Na druhý pátek postní v dopoledních hodinách se Zpovědí a Večeří Páně. Na druhou neděli po Velikonocích ráno v 7:00, Zpověď v 8:00. Na druhou neděli po Svátku Trojice na památku položení základního kamene. Na 11. neděli po Trojici a na 23.neděli po Trojici. Sbírka při dveřích měla být věnována na místní hřbitovní samosprávu.

Konfirmace 1924

V kronice ligotského sboru se můžeme dočíst zajímavé informace o konfirmandech a Konfirmační slavnosti v roce 1924. Na nauky chodívali konfirmandé z Řeky a Gutů pěšky, nejčastěji přes Goduli. V den konfirmace, 15.června, bylo deštivé počasí. Před zahájením bohoslužby promočení konfirmandé přicházeli na faru a do kuchyně, kde si napřed sušili a žehlili promočené šaty. Protože ještě neexistovala elektrifikace, k žehlení se používala žehlička ohřívaná na plotně. Rodiče zámožnějších konfirmandů se skládali, anebo v naturáliích přinášeli dary pro snídani konfirmandů. Někteří rodiče z důvodu chudoby nic poslat nemohli. Snídaně byla podávána po Zpovědi na faře a skládala se obyčejně z bílé kávy a drožďového těsta. Co zbylo, dávalo se do Betezdy. Konfirmandé toho roku věnovali dar na pozlacení kalicha k Večeři Páně. Z roku 1924 pochází i stříbrné liturgické náčiní k Večeři Páně, které dodnes užíváme v našem evangelickém sboru v Gutech. Asi se už nedovíme, zda se jednalo o dar konfirmandů pouze z Gutů, anebo o dar všech 62 konfirmandů, kteří byli v onom památném roce v Komorní Lhotce konfirmováni.

Pamětní tabule, posvěcení zvonů, pomník padlým

V roce 1925, k 60-tým narozeninám fundátora kaple Jana Matuszka byla v kapli instalována pamětní tabule. V tomže roce došlo k prvnímu vážnému poškození kaple. Vichřice strhla část krytiny a poškodila krov věže. Zbytek střešní krytiny byl tehdy odstraněn, krov napraven a věž nově pokryta eternitem. V roce 1929 byly v Brně u Manouška zakoupeny do kaple nové zvony. Stály 20 095 kč. Větší nesl nápis : Słuchajcie niebiosa i ty ziemio, albowiem Pan mówi". Na menším bylo napsáno: Ewang.gmina w Gutach. Zachovaly se pamětní fotografie z této slavnostní události s datem 22.5.1929. Žel zvony se nám nezachovaly, padly za oběť 2.světové válce. Kronika ligotského sboru z těchto let chválí Guty jako obec, která vykazuje největší porodnost ! V roce 1932 se v Programu bohoslužeb sboru v Komorní Lhotce poprvé objevuje i program bohoslužeb v kazatelské stanici Guty. Konalo se jich tehdy 8. Na 1.neděli po svátku Trojice se slavila památka posvěcení kostela. 7.srpna 1932 se konalo odhalení památníku 27 padlých v 1.světové válce. Smuteční bohoslužbu sloužil pastor Jan Unucka, vystoupil pěvecký sbor vedený učitelem Chowańcem. Vedoucí obce Paweł Brzeżek pronesl smuteční řeč. Ve zprávě z roku 1932 se píše o sestře diakonise Zuzaně Brzežkové z Gutů, která tehdy sloužila v domově Betezda. 15.prosince 1935 se v budově staré školy ( dnešní fara ) slavnostně otevřela ve 2 místnostech Mateřská škola. Při té příležitosti pastor Jan Unucka sloužil bohoslužbu v kapli, načež se přítomní z kostela odebrali k budově staré školy, kde slavnost pokračovala. Fotografie z roku 1935 uvádí mezi chovanci Sirotčince Betezda také Martu Kajzarovou z Gutů, narozenou v roce 1931. Guty se v onom roce 1935 zmiňují ještě jednou, jako kazatelská stanice, ze které se konalo nejvíce svateb - 8.

Válečná léta

V roce 1937 se konaly poslední volby do presbyterstva sboru v Komorní Lhotce před válkou. Za kazatelskou stanici Guty byli zvoleni: Paweł Pomykacz č.35, Jan Wewiórka č.109, Adam Źmija č.67, Jan Matuszek č.3, Adam Chodura č.32, Jerzy Górny č.24, Jerzy Sikora č.8, Paweł Brzeżek č.105. Jako zástupci: Adam Chlebek č.145 a Franciszek Lisztwan č.68. Tito bratři budou o 13 let později tvořit základ presbyterstva nově vzniklého sboru v Gutech.

V posledním předválečném školním roku 1938/39 Polskou základní školu navštěvovalo 121 dětí. 8 hodin náboženství týdně vedli: Jan Broda - 4 hodiny; Jerzy Morcinek - 2 hodiny; Kornel Niemczyk - 2 hodiny. První den nového školního roku vypukla 2.světová válka a přerušila nadějně rozvíjející se život nejen žáků školy, ale i jejich rodičů a vůbec všech. V roce 1940 byl z místa pastora sboru v Komorní Lhotce odvolán Jan Unucka, na jeho místo jako administrátor nastoupil frýdecký farář Gustaw Czyž. Presbytersvo sboru bylo odvoláno a jmenováno nové, poplatné novému německému vedení církve v čele se Superintendentem Paulem Zahradnikem.

Kronika sboru v Komorní Lhotce z válečných let je velmi smutným čtením. Často jsou zmiňováni sborovníci, kteří zahynuli v koncentračních táborech, anebo byli popraveni. Jako například Adolf Chlebek z Gutů, zatčen 5.února 1941, člen odbojové skupiny, polský důstojník, letecký konstruktér, popraven téhož dne v Těšíně. Zuzana Sikorová z Gutů, narozená 1903, zmřela w Oranienburgu 15.prosince 1943. Paweł Kowalczyk,narozený 1909, hutník, člen odboje, zastřelen v Gutech 16.října 1943. Andrzej Rusnok, narozený 1919 v Gutech, umučen během likvidace postižených. Paweł Wewiórka, učitel, narozený 21.1.1908 v Gutech, zatčen v roce 1941, zahynul v Žagani. Jerzy Górny narozen 19.2.1913, rolník, člen hnutí odporu, zastřelen 5.května 1944 v Komorní Lhotce.

Mezi oběťmi války se ocitnul i pastor Karol Kulisz, zakladatel diakonické práce, iniciátor vzniku Křesťanského společenství, které si našlo své příznivce i v naší vesnici. Pastor Kulisz byl zatčen 23.září 1939. Zahynul mučednickou smrtí 8.května 1940 v koncentračním táboře Buchenwald. V březnu 1940 zemřel také kurátor Jan Matuszek. 1.listopadu 1945 zemřel v 92 letech učitel Jan Sikora. Kronikář ligocké kroniky jej oceňuje jako člověka, který mnoho věděl a uměl. Když před válkou lidé naříkali na těžké časy, on říkal, že žijeme v neslýchaném dobrobytu.

Založení samostatného sboru v Gutech

Po válce byl do sboru v Komorní Lhotce novou církevní vrchnosti instalován pastor Karol Krzywoń z Návsi. Pastor Unuckovi byl přidělen zbor v Bludovicích. V roce 1948 se ovšem oba pastoři vrací na svá původní místa. Pastor Karol Krzywoń se vrátil do Návsi a Jan Unucka zase do svého sboru v Komorní Lhotce.

27.9.1948 byl ve sboru v Komorní Lhotce jako druhý pastor ordinován Vladislav Santarius, který si záhy získal oblibu. V té době působil v Gutech jako učitel náboženství na české i polské škole. Pastor Santarius inicioval vznik nedělní školy, kterou od roku 1948 vedl budoucí kurátor Józef Cieńciala. Z té doby pochází také informace o nevšední vánoční bohoslužbě. Byla to Jitřní 25.12.1948, kde vystupoval pěvecký sbor s třemi písněmi. Kostel byl ozdoben stromečkem upevněným ke stropu, na věži byl instalován osvětlený kříž.

Nová komunistická vláda uvedla v roce 1949 v účinnost Zákon o hospodářském zabezpečení církve a chopila se své nové role. Naše církev dostává nový název : Slezská církev evangelická augsburského vyznání. Dělí se na dva senioráty : Horní a Dolní. Novým představitelem církve se stává superintendent Józef Berger. Zápis kroniky z onoho roku 1949, kde se začíná projevovat pravdivá tvář a povaha nového režimu, je však povzbuzující tím, že o to více se tu dočítáme o nových misijních aktivitách sboru. Vedle kapitoly o slibu věrnosti farářů řediteli ONV Františku Němcovi, tu čteme povzbuzující informace o Velké slavnosti pro děti Nedělních besídek, které se 29.5.1950 účastnilo více než 1000 dětí(!) ze všech sborů z celé církve.

Rok 1950 se pro nás stal významným především tím, že spolu se 7 dalšími sbory byla přijata žádost Gutských evangelíků o vytvoření samostatné farnosti. Stalo se tak na zasedání Synodu církve 25.6.1950. Tomuto schválení předcházelo Sborové shromáždění dne 24.února 1950 na 1.postní pátek, které se konalo po bohoslužbě v budově staré školy v Gutech, kde se v té době pravidelně konaly už biblické hodiny a setkání dětí nedělní školy. Na tomto setkání byl návrh na vytvoření samostatného sboru schválen a začalo se sbírat potřebné podpisy. K osamostatnění sboru došlo 1.října 1950. 22.července 1951 byl potom po 300 letech opět instalován první pastor samostatného evangelického sboru v Gutech Jerzy Badura.

U příležitosti 90.výročí posvěcení evangelického kostela v Gutech sepsal Vlastimil Ciesar

Použité literární prameny :

Kronika Ewangelickiego zboru A.W. w Ligotce Kameralnej 1782 - 1918

Kronika Ewangelickiego zboru A.W. w Ligotce Kameralnej 1919 - 1961; Ligotka Kameralna 2009

Jan Broda : Guty - Od zarania do wybuchu wojny Hitlerowskiej ; Guty 1942

David Pindur: Kostel Božího Těla v Gutech; Střítež-Guty 2012

Marek Przybyla: Sociální a hospodářská situace poddaných panství Těšínské komory v 17.a 18.století ( příklad vesnice Guty ), Brno 2012

Herbert Patzelt : Pietismus v Těšínském Slezsku 1709-1730